V předchozím článku jsme společně nahlédli na situaci ohledně spoření a investování. Tématem tohoto článku opět plynule navážeme. Podíváme se společně na základní spořící a investiční produkty.
Spoření
Z pohledu nástrojů, které můžeme pro ukládání našich finančních prostředků využívat, je spoření bankovní produkt (účet), na kterém se zhodnocují vložené prostředky o předem domluvené procento. Úrok na spořícím účtu je odměnou za odložení vložených prostředků a je závislý na základních úrokových sazbách v ekonomice a nabídce banky. Zhodnocení na spořících účtech není schopno pokrýt inflaci. Výhodou je vysoká likvidita (= vlastnost rychlé přeměny na hotovost – převedení prostředků ze spořícího účtu na běžný nebo přímý výběr hotovosti). Používáme ho například pro bezpečné držení pohotovostní rezervy..
Stavební spoření
Lidově „stavebko“ je státem podporované spoření. Roční státní příspěvek je 10 % z vkladů a maximálně 2 000 Kč. Nejefektivnější zhodnocení tedy získáváme při celkové roční úložce 20 000 Kč. Bohužel ani toto zhodnocení, podobně jako u standardního spoření, není schopno pokrýt inflaci. Nevýhodou produktu je nízká likvidita. Pro získání státní podpory musíte držet „stavebko“ po dobu šesti let. Při předčasném ukončení o státní peníze i jejich zhodnocení přijdeme. Od stavební spořitelny také můžete čerpat buď řádný úvěr ze stavebního spoření, a pokud nesplňujete podmínky pro nárok na řádný úvěr (například naspořená částka, hodnotící číslo), můžete žádat o úvěr překlenovací.
Termínovaný vklad
Garantované spoření s pevnou úrokovou sazbou na pevně danou konkrétně smluvenou dobu. Protože s penězi na „termíňáku“ není možné bez sankce volně disponovat, je úroková sazba u termínovaných vkladů zpravidla vyšší než u běžných spořicích účtů.
Dluhopis
Pokud si koupím dluhopis, tak jeho emitentovi (vydavateli) půjčuji peníze a on mi slibuje, že mi za to bude v určitých intervalech a po pevně stanovenou dobu vyplácet úrok – říkáme mu kupón. Po splatnosti mi je vrácena tzv. nominální hodnota (kupní cena dluhopisu). Svou povahou se jedná o dluhový cenný papír. Dluhopis může být státní (stát financuje investice či schodek státního rozpočtu), komunální (vydávají ho města a obce), bankovní nebo korporátní (tedy vydaný soukromými subjekty). Podnikovými dluhopisy často firmy financují růst a rozvoj svého podnikání. U státních dluhopisů může být výhodou nízká míra rizika, která je ale vykoupena současně nízkým výnosem. Naopak korporátní dluhopisy lákají na atraktivní vysoký výnos, kde ale musíme brát v potaz tzv. kreditní rizik. Tedy riziko toho, že vydavatel dluhopisu nebude schopen platit své závazky. Kreditní riziko emitenta může být analyzováno specializovanými institucemi tzv. ratingovými agenturami. Ty mají svojí vlastní stupnici rizikovosti. Nejznámější ratingovými agenturami je americká velká trojka: Standard & Poor’s (S&P), Moody’s a Fitch Ratings.
Akcie
Akciové společnosti vydáváním akcií (majetkových cenných papírů) získávají kapitál pro svoje podnikání, a za to akcionáři (vlastníci akcií) získávají podíl ve firmě a také právo na výplatu podílu na zisku společnosti – tzv. dividendy. Akcionář si kupuje akcii nejen pro zisk v podobě dividend, ale také kalkuluje s tím, že hodnota firmy v čase poroste a s ní i samotná akcie. Ceny akcií neustále stoupají a klesají, proto je důležité do akcií investovat dlouhodobě. Pro minimalizaci rizika je tedy vhodné svoje portfolio diverzifikovat, případně využít akciových fondů. Akciové trhy zažily velké propady (státní převraty, krize, války…), ale vždy se po kratší nebo delší době vzpamatovaly a je důležité si uvědomit, že akciový trh z dlouhodobého hlediska roste. Investoři nejčastěji nakupují a prodávají akcie na burze cenných papírů.
Pokud budete mít zájem o konzultaci k této problematice, naši poradci jsou Vám k dispozici.
